Zdeněk Minařík FC
24. prosince 2018
Možná se to dnes nehodí, ale i tak si myslím, že to stojí za přečtení. Je to přeložené z angličtiny googlem a musel jsem dělat hodně oprav i přesto to asi není úplně dokonalé. Nicméně smysl to dává i tak.
Mladý muž se šel ucházet o důležitou pozici ve velké tiskové společnosti. Prošel první pohovor a měl se setkat s ředitelem na poslední pohovor. Ředitel viděl jeho životopis, bylo to vynikající. Následně se zeptal:
„Dostal jste stipendium od školy?' chlapec odpověděl: „Ne.“
Byl to váš otec, kdo zaplatil za vaše studie? - ANO. Ano, odpověděl mladý muž.
„Kde pracuje Váš otec?“ „Můj otec je kovář.“
Ředitel požádal mladého muže, aby mu ukázal své ruce.
Ten mladý muž nastavil pár svých rukou, byly hebké a dokonalé.
„Už jste někdy pomáhal rodičům v jejich práci?“
„Nikdy, moji rodiče vždycky chtěli, abych studoval a četl další knihy. Kromě toho, otec takovou práci zvládne lépe než já.“
Ředitel řekl:
„Mám prosbu: až dnes přijdete domů, jděte a umyjte ruce svého otce a přijďte za mnou zítra ráno.“
Ten mladý muž cítil, že jeho šance dostat práci byla vysoká.
Když se vrátil domů, zeptal se svého otce, jestli by mu dovolil umýt mu ruce.
Jeho otec se cítil divně i šťastně, ale měl smíšené pocity, přesto ukázal své ruce svému synovi. Ten mladý muž mu umyl ruce, kousek po kousku. Bylo to poprvé, kdy si pořádně všiml, že ruce jeho otce byly vrásčité a měli tolik jizev. Některé mozoly byly tak bolestivé, že mu kůže na nich praskala a loupala se, když se jich dotkl.
To bylo poprvé, kdy mladý muž poznal, co znamená pro tento pár rukou pracovat každý den tak aby byl schopen zaplatit za jeho studie. Modřiny a jizvy na rukou byly cena, kterou jeho otec zaplatil za jeho vzdělání, jeho školní aktivity a jeho budoucnost.
Po očištění rukou svého otce, mladý muž stál v tichu a po té pomohl uklidit dílnu. Tu noc, otec a syn mluvili dlouhou dobu.
Druhý den ráno přišel mladý muž do kanceláře ředitele.
Ředitel si všiml jak má slzy v očích. Pak, se ho zeptal:
„Můžete mi říct, co jste udělal a co jste se včera naučil u Vás doma?“
Chlapec odpověděl: „Umyl jsem otci ruce, a když jsem skončil, zůstal jsem a uklízel jeho dílnu. Teď už vím, jaké to je ocenit a poznat, že bez mých rodičů, bych nebyl tím, kým jsem dnes. Tím, že jsem pomohl otci, si uvědomuji, jak těžké je dělat něco sám. Naučil jste mne ocenit důležitost a hodnotu v pomoci mé rodině.“
Ředitel řekl: „To je to, co hledám v mém lidu. Chci najmout někoho, kdo dokáže ocenit pomoc ostatních, člověka, který zná těžkosti, kterými si ostatní prochází, aby dosáhli věcí, a člověka, který si uvědomuje, že peníze nejsou jeho jediným cílem v životě.“
„Jste přijat.“
Dodatek: Dítě, které rozmazlujeme, chráníme a má vše, co chce, si rozvíjí mentalitu 'Mám právo' a vždy preferuje jen samo sebe, ignoruje úsilí rodičů, rodiny a přátel. Pokud jsme tento typ ochranného rodiče, tak opravdu ukazujeme lásku? Nebo pomáháme zničit naše děti?
Můžete dát svému dítěti vlastní pokoj ve velkém domě, dobré jídlo, počítač, tablet, mobilní telefon, a velkou obrazovku TV, ale když budete mýt podlahu nebo malovat zeď, děti to musí zažít také.
Po jídle, ať umyje nádobí se svými bratry a sestrami, ať si složí prádlo nebo vaří s vámi, vytrhá plevel nebo seká trávník. Neděláš to proto, že jsi chudý a nemůžeš si dovolit pomoc. Děláš to proto, že je miluješ a chceš, aby pochopili určité věci o životě.
Děti se musí naučit ocenit množství úsilí, které je třeba udělat, aby bylo vše, jak má být. Musí zažít potíže v životě, které lidé musí překonat, aby byli úspěšní, a musí se dozvědět, že přes jeden neúspěch jsou schopni uspět.
Děti se musí také naučit, jak pracovat a hrát si s ostatními a že nebudou vždy vyhrávat, ale vždy mohou pracovat tvrději, aby dosáhli svých cílů. Pokud udělají, co je v jejich silách, tak mohou být hrdí na své veškeré úsilí.
Život je o dávání a servírování a tyto vlastnosti ať se učí v našich domovech.
